PŘÍBĚHY Z DUCHOVNÍ PRAXE

Meditace na strach

Malá ukázka na mou meditaci.

Někdy se každý ocitne v situaci, kdy má strach a neví odkud přichází a proč. I já měla poslední dobou takový pocit, a nedokázala jsem se ho zbavit. A tak nastal ten správný čas na meditaci. Jdu na louku. Louka byla krásná, zelená, příroda tu žila a ukazovala svou tvář. Vidím zvířata, srnku, ptáci zpívají a cítím vůni trávy a lesa. Něco jako když jdete na houby a cítíte vůni hub a vlhkého spadaného listí. Sedám do trávy, kde byl vyznačený kruh a v něm polštář. Sedám si na něj a volám si k sobě anděla. Přišli tři. Dva stáli každé z jedné strany ramen a jeden, teda jedna, víla ,byla krásná, velká a barevná stála přede mnou. Prve jsem jim poděkovala jak mi pomáhají a jak jsou se mnou a vedou mě cestou, která je pro mne ta správná a ukazují mi směr. Pak jsem jim řekla co mě trápí .Že mám poslední dobou strach, že ač lidem pomáhám, tak se bojím, že pomoc není, jak to nazvat, ta správná? Že neslyším správně, či to nevnímám, tak jak mám. Či si namlouvám, že to co slyším je blbost. Anděl ke mně přišel a proměnil se ve Phoenixe. Byl krásný, velký a stál přede mnou ve své kráse. Nechápala jsem. Vzal mě na svá křídla a letěl se mnou do oblak. Ptal se mě, zda se bojím ?Odpověděla jsem, že trošku ano. Najednou mě pustil a já padala dolů a vzápětí mě opět chytil a řekl mi, že se nemusím bát, že vždycky tu bude a pomůže mi, že mu mám věřit, že jim mám věřit. Najednou se pod námi objevilo město, které hořelo a já mu říkám, proč hoří? A on odpověděl, že je to plamen lásky lidí, že touží po lásce, objetí a důvěře a pomoci. Poté je zaplavil vodou, a že i jim pomůže, když si to budou přát .Pak jsme doletěli na horu. Viděla jsem východ slunce, ale byl tam mrak. A on ten mrak odfouknul. A já byla opět na louce. V srdci jsem měla mrak, přesně jako na tom slunci. A v hlavě totéž. Byl to mrak strachu, který mě zbytečně ovládal .On ten mrak jednoduše odfouknul aby srdce i hlava zůstala čistá. Pak jsem viděla jak od zad mám dlouhou napojenou šňůru a někdo mě ovládal. Jednoduše tu šňůru mi odstřihnul. Pak jsem měla na sobě tři černé duše. Každou z jedné strany a třetí mě držela za nohu. Ty dvě duše, které mě držely ,vzal do zobáku a odfouknul a proměnil ve hvězdný prach. Pak mi na ruce chrlil oheň a mé ruce byly zlaté. Jak jsem sáhla na poslední duši, pustila se a já v tu chvíli cítila úlevu. Seděla jsem na té louce a začalo pršet. Z oblohy padal déšť a vsakoval se do země a já najednou se vsakovala také a viděla jsem vrstvy země a pomalu cítila, že se objevuji tam, kde nemám být. Kde vlastně nemá být nikdo. Bylo to místo, kde jsou zlé duše, ty které škodí, ubližují. V tu chvíli jsem se bála a prosila o pomoc a on přiletěl a vytáhnul mě odtamtud. A já byla opět na louce. Stál tam u mě a říkal, že tady mám důkaz, že vždycky, když budu chtít a potřebovat pomoc, vždycky přijdou a pomůžou, že se nemusím bát. Že budou stát u mě. Dívala jsem se na něj, byl tak krásný, zlaté peří lemované zářivě zlatou nitkou. Byl hebký a já se k němu tiskla a cítila jsem, že má pravdu, a že se opravdu nemusím bát. Že tu je se mnou a stojí při mě. Tímto jsem Vám chtěla ukázat, že když máte nějaký strach, nebojte se zavolat svého andílka a požádat ho o pomoc. Nikdy Vás neodmítnou a vždycky pomůžou. Můžete mít po těle něco, co Vás ovládá a na těle napojené černé duše, které škodí, a díky andílkům je můžete sundat. Někdy ani nemusíte tušit ,že se s Vámi něco děje, nenapadne Vás to ,zeptejte se jich .Nebojte se. I když je třeba nevidíte, necítíte, nevadí. Stejně budou u Vás.

Duše z minulého života

Chtěla bych Vám napsat jeden příběh, který se může stát komukoliv z nás. Někdy se Vám stane, že najednou cítíte u sebe něco, někoho. Může to být v novém domečku, bytě či v práci. Je to divný pocit, špatná energie, prostě něco co se Vám nelíbí a nedokážete to vysvětlit. Odpověď je jednoduchá, máte u sebe dušičku. Dává o sobě vědět. Ze začátku to můžou být malé signály, které přehlídnete, nevnímáte je, a tak duše přitvrdí, a když ani to nepomůže, tak prostě dá vědět pořádně. A co teď? Dáte na rady a vykouříte dům šalvějí, nasypete do každého rohu sůl a buď to pomůže na chvíli a nebo vůbec. Co dál? Energie sílí a už je to hodně nepříjemný. Dušička nechce vyhnat, ale něco chce, něco od Vás. Buď potřebuje pomoci odejít na druhou stranu, nebo Vám chce něco sdělit, něco důležitého. Nebo naopak po Vás chce vysvětlení, omluvu. Proč omluvu? Protože třeba jste se znali z minulého života a zrovna Vy jste nebyli úplně dobří lidé a té duši jste ublížili. Ta dušička cítí vůči Vám nenávist, zlost a chce Vám škodit. Vy ale nesmíte jít proti ní také zlobou, ale pěkně jít do meditace, regrese a zjistit co to je za duši a co se děje, a poté si to pěkně dořešit, vyčistit, ukončit a dušičku odvést tam kam patří. Až potom můžete použít bylinky, sůl na dočištění zbytkové energie. Pak je tu další možnost proč Vás duše může navštívit. Tohle se stalo mě. Když jsme se přestěhovali, v domě bylo pár duší, ale nic hrozného, takové nevinné dušičky, které jsou všude kolem nás Neděste se, duše Vám neublíží. Ale pak přišla jiná. Svojí energií mě totálně atakovala. Neubližovala, jen prostě ta její energie byla tak silná, že mi to po pár dnech dooost vadilo. Taková energie jako když vejdete do místnosti lidí a je tam takové dusno, špatná nálada a energie. Tato dušička mi nijak nechtěla škodit, jen prostě se mnou chtěla mluvit a dala to o sobě silně vědět abych ji nepřehlídla. A víte co chtěla? Odpustit ! Byla to duše, která kdysi v normálním životě ubližovala mě a aby mohla odejít tam kam patří, potřebovala odpustit. Takže i tohle se může stát. A jako poslední dnešní příklad. Jste veselý člověk, zábavný, plný elánu a najednou přijde den, kdy Vám začne být divně. Nálada k bodu mrazu. Jste lítostiví, vzteklí, mrzutí, všechno Vás rozhodí. Může Vás často bolet hlava, krk či záda. Jste unavení. Za příčinou může být duše, která se na Vás přicucla, škodí a tahá z Vás energii. V době, kdy jste třeba na tom psychicky nebyli úplně nejlíp. Po nemoci. Po pobytu v nemocnici. Často to mívají lidé, kteří hodně pracují s lidmi, kdy klienti jim svěřují své problémy a nevědomky to hází na Vás. A co s tím? Nejlépe v meditaci se pěkně podívat kdo to u Vás je a proč. A hezky ji odstřihnout a poslat pryč. Ale hezky od srdíčka. Zlobu nechte pěkně uklizenou,. Pokud meditaci nezvládnete, zajděte k někomu kdo Vám ji udělá a navede Vás jak to udělat. Uvidíte, že se Vám uleví a problémy přejdou. Ale abych nepsala jen o těch horších duších. Jsou i hodné duše, které nás chrání, dohlíží na nás a snaží se nás varovat před nebezpečím. Jsou to duše našich nejbližších, takoví strážní andělé. Těch si važme, protože mít někoho, kdo na nás dohlíží z druhé strany je prostě úžasné. Pro někoho je to nepochopitelné a divné, ale kdo tohle zažil, určitě ví jaké to je. A kdo nezažil, nepochopí.

Když duše odchází a vy jste toho součástí

Měla jsem jednu klientku, které zemřel dlouholetý partner, a tak moc mi to připomnělo mojí maminku, která již není s námi. Člověk, který někoho ztratí najednou zjistí kolik toho ještě nestihl říct nebo co měl ještě udělat a co ne. Že měl třeba více dávat tomu druhému najevo, jak ho má rád. Jak si ho váží. Nebo ho více navštěvovat a radovat se z jeho přítomnosti. Ale bohužel to najednou nejde změnit a my zjistíme, že už jediné co nám zůstalo, jsou vzpomínky.

Tento článek je věnovaný na památku mé mamince, která již na nás hledí z nebe….

Maminka, i když měla své mouchy a já byla ta, která jí to občas neulehčila, tak ale byla to osoba, kterou jsem si na její stáří vzala pod svá křídla a bydlela s námi, a děkuji svému muži, který mi s ní pomáhal jak jen to šlo. Pomáhal tak, že někdy jsem žasla jakého mám úžasného chlapa vedle sebe. Maminka měla elzheimera, kdo tuto nemoc nepoznal na vlastní kůži, nepochopí jaké vnímání takový člověk má a co vše je potřeba udělat aby byl v bezpečí. Poslední půlrok se mamka rapidně zhoršila a zůstala upoutaná na lůžku. Její tělo jí přestalo poslouchat a postupem času bohužel i hlava. Měla ještě stále dost světlé chvilky, ale odstupy se zkracovaly a bylo to horší a horší. V říjnu loňského roku jsem otěhotněla. Dodnes mi zní věta mé kamarádky, že se říká život za život. Tenkrát jsem věděla o čem mluví, ale říkala jsem si, že to není vždy pravidlem. Mamce jsem oznámila tu novinu a smála se, že by to mohla být holka 🙂 (Mám doma dva syny).Vyprávěla jak jí bude hlídat a zpívat ji … měla krásné představy.18.12. jsem musela do Prahy na odběr placenty, jelikož můj věk už také není úplně vhodný na těhotenství. Odběr dopadl dobře a dva dny na to mi paní doktorka volala, že výsledky dopadly dobře, a že čekáme tu vysněnou holčičku. Měla jsem obrovskou radost a večer jsem to řekla mamce. Smála se a byla ráda. Ale…Radost dlouho nevydržela. V pátek 21.12.jsem už měla dovolenou a byla doma.Chtěla jsem doma v klidu vše připravit na Vánoce. Ráno jsem vždycky, pokud nepřišla pečovatelka ,dávala mamce snídani. A to i v tento den. Už moc jíst nechtěla. Vyprávěla jsem ji o miminku, usmívala se na mě. Nevím zda ten úsměv vnímala. Celou jsem ji umyla, převlékla postel a uložila do postele. Vždycky jsem říkala, že nechci aby mi zemřela doma, natož abych ji našla. Každé ráno jsem se bála otevřít dveře pokoje, zda ji uvidím dýchat. Jenže my si můžeme říkat a přát co chceme a co se má stát nezměníme. Odpoledne už mamka jen spala. Jíst ani pít už nechtěla. Začínala jsem tušit, že to je zle. Večer přijel manžel a chtěl jí dát najíst, říkám, že to nemá cenu, že už nechce a že umře. Nevěřil. Večer jsem šla k mamce do pokoje, viděla jsem u její hlavy úžasnou zlatou zář, takový tunel, který zářil směrem do nebe. Zbylé čakry měla rozpadlé, tam již nebylo nic. Sedla jsem si k ní a opřela hlavu o její tělo a zavřela jsem oči. V tu chvíli jsem uviděla ji. Tu,která nám krade ty nejbližší, tu kterou tak nenávidíme, tu která nám přitom pomáhá od veškeré bolesti, když umíráme. Říkám jí ať jde pryč, že ji tady nechci a nebudu jí poslouchat. Byla tak krásná, žádná smrtka. Zvláštní, já vím. Psala jsem své dobré kamarádce, že umírá. V tu chvíli jsem byla tak v pr….,že jsem nevěděla co dělat. Jen mi napsala, ať ji řeknu vše co mě trápí, vše co ji chci říct. Vzala jsem mamku za ruku a strašně jsem brečela, ale prosila andílky ať ji ochraňují a říkala ji jak moc ji miluji, a že ji děkuji co vše pro mě udělala. Šla jsem spát. Vůbec nechápu jak jsem mohla usnout, ale usnula. V noci, ve 2h jsem šla na záchod. Už jsem měla dveře od ložnice a jejího pokoje otevřené. Slyšela jsem jak hlasitě dýchá. I když dech už byl těžký. Vracím se zpět a nic. Ticho. Žádný nádech, výdech…prostě nic. Rozsvítila jsem u ní v pokoji a zemřela. Prostě si na mě počkala.22.12.2018 ve 2.00h. Prosila jsem andílka, aby ji dovedl za světlem, aby našla cestu. Namalovala jsem ji obraz na památku, andílek, který drží světlo pro její dušičku. Tímto chci říct, že kolikrát si můžeme říkat co chceme a stejně s tím nic neuděláme. Když vidíme člověka umírat, řekněte mu vše co máte na srdci. Vše co Vás trápí, ale i vše co mu udělá radost a jde přímo od Vás. Protože pak už další šanci nedostanete. Už nic nepůjde vrátit zpět. A pak jen můžete litovat, že jste něco měli udělat jinak. Pokud si myslíte, že Vás nevnímá, neslyší, či neví co mu to vlastně říkáte, tak věřte, že ví, jen už tak trošku jinak a my to nevidíme. Už na nás nehledí z té postele, ale klidně můžou být vedle nás, dívat se na nás. A až zemřou a uplyne nějaký ten čas, tak už tu s námi klidně můžou být. Občas nám dávají znamení, které kolikrát ani nevnímáme. Jsou u nás a rozhodně si nepřejí abychom truchlili, jim to život nevrátí a nám to nepomůže. Prosím, pro všechny dušičky, které již nejsou mezi námi, pro všechny co nám tak moc chybí, zapalte bílou svíčku a poproste své andílky ať je dovedou na tu správnou stranu a dohlíží na nás a dávají pozor a ochraňují naše nejbližší. Navždy zůstaneš v mém PS.: Narodila se nám dcerka. Valerie Marie …. Marie byla maminka, tak jsem se rozhodla ho dát své dceři na její památku.

Lekce pro mladé, úcta ke starším

Zkopírováno z netu, a přála bych to každému rodiči, aby měl děti, které se o ně postarají až zestárnou.

Vždyť každý jednou zestárne. Syn vezme svou starší mámu do restaurace, aby si pochutnala na výborné večeři. Jeho matka je poměrně stará, a proto trochu slabá. Při večeři mamince spadne trochu jídla na košili a kalhoty. Ostatní hosté na ženu znechuceně zírají, ale její syn zůstává klidný. Po jídle syn, který se za celou věc stále nestydí, jde s matkou na záchod. Tam jí stírá zbytky jídla z vrásčité tváře, snaží se smýt skvrny z oblečení a láskyplně jí češe šedé vlasy. Když ti dva odejdou z koupelny, celá restaurace je plná ticha. Nikdo nechápe. Syn ještě platí účet a chce odejít, ale z řad hostů vstává starší pán a ptá se ho: „Nemyslíš, že jsi tu něco nechal? „Řekl: „Ne, nic jsem tu nenechal.“ Ale ano, řekl stařec . Zanechal si tu lekci pro každého syna a naději pro každou matku! V restauraci je teď takové ticho, že slyšíš i svůj dech. Jednou z největších poct je starat se o ty, kteří se o nás kdysi starali. S veškerým časem, úsilím a penězi, které nám rodiče po celý život věnovali, si oni i všichni starší lidé zaslouží tu největší úctu

Duchovní pád

Duchovní pád, aneb, když Vám na chvíli zastaví Vaše „dary či schopnosti“ Určitě se najde mezi Vámi někdo, kdo toto zažil. Duchovní pád znamená, že ze dne na den Vám nejde nic. Neslyšíte anděly. Neslyšíte svoji intuici .Nepodíváte se na člověka. Neumíte se nacítit. Neslyšíte dušinky. A zkrátka Vám najednou nic nejde. Máte černo a doslova stopku. A proč? Co se děje? Důvodů může být několik. Vaše ego najednou vyrostlo. Neděláte svou práci od srdce, ale hlavně pro peníze. Jasně, člověk si musí vydělat na složenky, zaplatit nájem a mít z čeho žít. Ale nesmí to přesáhnout určitou mez. Tady si možná někdo teď říká, že za dary si nelze brát peníze. Není to pravda. Energii, kterou vydáte musíte také jiným způsobem získat zpět. Navíc mít „dar“ neznamená, že člověk to získal jen tak a snadno. Ti nahoře Vás pouze nasměrují, něco ukáží a už je jen na Vás zda se budete zdokonalovat, učit se ,chodit na kurzy, číst knížky…atd. Zkrátka nic není zadarmo a tak snadné. Však je tolik lidí, kartářek, co si braly nehorázné peníze, jejich ego tak moc vyrostlo, až dostaly přes prsty a onu zmíněnou stopku a věřte, že to se pak hodně blbě hrabe člověk zpět nahoru. I já tento pád zažila. Jednoho dne najednou nic nešlo. Necítila jsem žádnou energii, měla jsem úplné černo a trvalo to skoro půl roku. U mě to nebylo kvůli egu, ani kvůli penězům. Ale kvůli tomu, že jsem si nevěřila. Že jim jsem nevěřila a stále se přesvědčovala, že to umím, že mi to jde, že slyším dobře, a že jsem k této práci “ předurčená“. Zkrátka, že to mám dělat. A tak jsem chodila od jedné kartářky k druhé. Navštívila jsem i astroložku. Sháněla různé terapeuty a ptala se a ptala. Až jednoho dne si Ti nahoře řekli, že takto teda ne. Že já jim vlastně nevěřím, a tím pádem jejich pomoc je zbytečná či marná. Musím říct, že mi dlouho trvalo než jsem to pochopila, že tudy cesta nevede. Někdo si možná řekne, že o co vlastně jde? Vždyť někdo ty dary nemá nikdy a nic se neděje. Ale ten kdo něco takového dělá moc dobře chápe co to pro nás znamená. V tu dobu jsem si neuměla představit, že bych už to neměla dělat. Bylo to dost deprimující a doslova jsem si to vyžrala. Naštěstí jednoho dne, když mě navštívily kamarádky a na něco se ptaly se to zase vše spustilo zpět. To prostě cítíte, že to zase frčí Ale ten strach, zda to fakt jede, či zda už zase slyším, vnímám správně, mě držel fakt dlouho. Ještě nyní mám občas strach. Ani né strach, jako spíš ta pokora a vděčnost. Tím Vám chci říct, že ať děláte cokoliv, držte se pouze sebe. Svého vnímání, svého cítění, své intuice a hlavně si věřte. Nenechte si od nikoho radit co má a nemá dělat. Co smí či nesmí. Každý máme svoji cestu, kterou za nás nikdo nevyšlape. Je to pouze a jen naše cesta. Pokud něco děláte za pomocí andělů, věřte jim. Nikdy mě nezklamali. Vždycky co poradili, bylo správně. To, že člověk občas zaškobrtne, splete se, je normální .I to je zkušenost. Kolikrát Vám člověk, který potřebuje pomoci neřekne úplnou pravdu a Vám se může zdát, že jste jim poradili špatně. Ne, neporadili. V tu chvíli to bylo to správné. A andílci moc dobře vědí co dělají a co říkají. Příklad. Nejlepší zkušenost mám s muži a milenky a opačně. Partner se ptá na svoji partnerku a neřekne, že on má vlastně milenku. A mě se tam ukáže Takže Vám to zatají a Vám se zdá, že vidíte či slyšíte blbost. Ale jakmile to přizná, Vám to krásně zapadne do sebe. Takže, věřte si. Mějte pokoru. A važte si sami sebe. A strach a ego kopněte do zadele :-).

Životní zkoušky

Zkoušky života jsou lehké, těžké a fááákt hodně těžké. A proč? Někdy se nám v životě vyskytne nějaký problém a my se snažíme ho buď vyřešit a nebo vyhnout. Prostě co nejjednodušeji překročit, aby to pro nás bylo co nejlepší. Pokud se mu postavíme čelem, ok, život jde dál. Ale pokud si řekneme, že to řešit z nějakého důvodu nechceme a obejdeme ho, tak vesmír si řekne… Aháá, tak počkej, dostaneš ještě těžší zkoušku, aby Tě to donutilo ten problém řešit. No joo, ale když ani to nepochopíme, a zase se budeme snažit to obejít, tak přijde taková zkouška, že buď se z toho psychicky složíme nebo dostane ránu naše zdraví. Je jedno čeho se to týká, ale většinou jsou to opakující se problémy. Ať je to partner/ka, manžel/ka, problémy s dětmi, s penězi či s prací. Je to jedno. Může to být i něco v rodině, zdraví. Příklad. Nyní se mi stává, že dost žen řeší partnery. Najdu si přítele, který je ze začátku fajn, milý, vše klape jak má. Jenže časem se ze vztahu stane horor. Chlap pije nebo má milenku, či mě bije. A já nedokážu z toho vztahu odejít. Stále dokola ho omlouvám, že on to určitě tak nemyslel, že se to zase zlepší. Ano zlepší, na chvíli. A takto to trvá nějakou dobu a intervaly se zkracují, až to horší spíš převládá. Ale my stejně nejsme schopné ze vztahu odejít. Až to ve finále udělá muž. Odejde. Žena by měla cítit klid, úlevu, svobodu. Jenže je to naopak. Stýská se jí, chtěla by ho zpátky. Život jde dál a v životě se objeví nový muž a předešlý vztah je jak přes kopírák, s tím rozdílem, že ten vztah je časem mnohem horší. Ale i tak ve vztahu zůstáváme. Dál se trápíme a vlastně si zbytečně prodlužujeme trápení. Proč tomu tak je? Proč se životní etapy opakují? Proč nám ten vesmír přináší stále ty samé problémy? No, protože ten první problém žena nepochopila. Nepoučila se. Nevzala si z toho ponaučení. A tak vesmír přitvrdil. Jenže zase nic. Kolik zkoušek člověk musí za svůj život mít, co se týká vztahů, aby to pochopil? A co vlastně pochopil? Že nechce partnera tyrana, který si ženy neváží, ponižuje ji nebo ji podvádí. Já jsem já, a já se nechci trápit. Nechci žít ve vztahu, který mi víc bere než dává. Který má špatně postavené základy. A je bez důvěry, porozumění a harmonii. Tady je ukázka toho, že žena neumí udělat ten krok a osvobodit se. Ale proč? Těch důvodů může být několik. Špatný vzor od rodičů. Špatný vztah s otcem nebo i si to můžeme přinést z minulého života. To se dá krásně zjistit v regresní terapii. Vážím si všech žen, které dokázaly z toho kolotoče vystoupit a říct si, už dost. Už takto nechci žít. Chci se pořádně nadechnout a zlomit všechny ty špatné vzorce. A opravdu ten krok udělá. Ten první krok je vždycky ten nejhorší. Nebát se a věřit si, že já to dokážu. Bohužel, někdy je ta dušička už natolik zlomená, že bez pomoci to nedokáže. Ale, když ten krok udělá a požádá o pomoc a chce to překonat a vyřešit, úspěch se brzy dostaví. Ale…Může se stát, že když už si myslíme, že to máme zvládnuté, přijde zkouška. Přijde povahově stejný muž a vesmír si řekne,…Tak ukaž, jak si se zlepšila, změnila! Jak už takového chlapa nechceš. A teď si musíme říci, Chci takového chlapa? Chci zase trpět a trápit se a být nešťastná? Pokud tohle pochopíme, máme vyhráno. Pokud ne, bude se to stále opakovat. Tak dlouho, dokud opravdu neukážeme, že tudy cesta nevede. Jasný, není to jednoduché. Řešíme děti, peníze, bydlení, majetek,…atd. Ale až jednou budeme staré, řekneme si, že já jsem neodešla. Co já z toho života měla? A je jasné, že ve staří v tom vztahu již zůstaneme do konce života. A proto. Pokud nějaká žena má tyto problémy, přeji jí, aby to zvládla. Aby v sobě našla tu vnitřní sílu a řekla si, že takto žít nechci. Že takové muže nechci. A opravdu v tom vydržela a stála si za tím. Vždyť život je až příliš krátký na to, aby ho člověk prožil né podle svých představ.